O nás

První písemná zmínka o obci je z roku 1349 - - -

(kurzívou psané ukázky jsou výtahem z Vlastivědy moravské, vydávané muzejním spolkem v Brně)

Ve Vilímči byl za stara svobodný dvůr, jehož se řada zápisů v zemských deskách týká. Roku 1349 píše se Luneta, r. 1353 Kunhuta z Vilímče. Eufemie z Vilímče obmyslila klášter Říšský r. 1354 4 lány, darovavši 2 lány sestře své Kláře ze Studnic a pustivši zbytek majetku svého manželu svému Kunešovi Makovci. Téhož roku připomíná se Tomáš z Budče s přídomkem z Vilímče [Tamiko de Wilimecz - byl svědkem prodeje 1 hřivny ročního úroku ze vsi Strážova (zaniklá ves blíže Slatiny na Dačicku) panně Juttě z Říše].

Majetník zboží pozemského v Brtničce, Zhoři, Nové Vsi Hilbrand z Vilímče pojistil dceři své Johance na mlýně a láně roli v Budči 20 kop r. 1365. Také jakýs Hojek v ty časy užíval přídomku z Vilímče. - Eufemie z Vilímče vložila r. 1369 v desky vše, co tu měla, Benediktovi z Olšan, kterýž, odprodav 2 lány Chvalovi z Radkova (po něm dostaly se Vítovi ze Šelenberka) prodal dvůr svůj svobodný markraběti Janovi r. 1373 [r. 1379 zapsán prodej 2 lánů ve Vilímči Heřmanem ze Slatiny Nevlasovi z Lesonic, kterýž pustil je 1381 Hojkovi z Vilímče].

R. 1390 zapsány 3,5 lánu Jakubem z Vilímče Ctiborovi z Bělčic, Hlavnému z Rosičky a Jakubu z Oponěšic. Když pak r. 1410 markrabě Jošt Červený Hrádek, který právem odúmrtním komoře jeho připadl, prodával Petrovi Šturmovi z Kamenice a pastorku jeho Václavu, uvádí ve zboží tom [Dipl. XIV. 155: "Prodali sme tvrz naši řečenú Hrádek, ješto leží pod Hryší, se vsi tak řečenú Hrádek i také ves řečenú Chotěbudiczie a ve vsi u Vilemčí dva láncě a dva podsědky a dvě popluží tu u Vilemčí s lesy atd."] 2 lány, 2 dvory, rybník a les ve Vilímči. Tento Petr zajistil r. 1412 na Vilímči manželce své Eufemii 100 kop.

R. 1437 pohnal Jan, probošt z Říše, Mareše z Vydří, že klášteru "zastavil úroky z Vilímče a držel tu i roboty" [Půhonné knihy III. 247. Jěště r. 1466 píše se z Vilemčí jakýs Václav Rok (Půh. IV); konečně jest jěště zápis z r. 1500 o majetkovém spolku Anny z Vilímče a dcery její Kateřiny] R. 1447 zapsal Jiří Horký z Budče dvůr ve Vilímči Mikuláši ze Starého Hobzí a zapsal současně s bratrem Jindřichem 6 lánů zdejších Oldřich z Maříže, kterýž r. 1445 městečka Nové Říše získal tak, že statek Říšský, k němuž ves Vilímeč již dávno patřila, svobodnými lány Vilímeckými zaokrouhlen. Klášter odprodal sice r. 1448 4 lány, jež od r. 1354 tu držel, avšak zakoupil se tu opět, neboť r. 1481 žaluje převorka Kateřina Václava z Vydří pro zadržování zdejšího klášterního majetku.

Se statkem Novou Říší dostala se Vilímeč r. 1528 prostřednictvím Adama z Hradce a na Telči obci Nové Říši. Obec tato prodala všechen pozemkový svůj majetek r. 1536 klášteru, od kteréhož roku Vilímeč čítá se k panství klášternímu, jakož dosvědčil roku listinou Volf Krajíř z Krajku, že "Novoříšští prodali ves Vilímeč se všemi právy převorce Anně v Nové Říši za 200 kop gr., ponechavše si tamější dvůr". O tento dvůr hlásili se Zahradečtí. R. 1545 Jan Zahradecký ze Zahrádek i na místě svého bratra Jiřího pohnal purkmistra a radu městečka Novoříšského, že "drží dvůr ve vsi Vilímči s půllánem a podsedkem a on k tomu se svým bratrem lepší právo má". Ten prodala obec r. 1583 Bartošovi za 310 kop. B. "Dvořák" skládal vejrunky ještě roku 1593 [Archiv kláštera Novoříšského. (Originál.) - "Gruntovní kniha N. Ř." str. 56 v Museu v Telči]

Bývalý svobodný dvůr stával na jižním konci vesnice, naproti místu nynější školy.

Obec pečetila v 17. století znakem radlice s přídaným písmene W
[Popis doplnil správce školy E. Pánek]

Časté nálezy hliněných a tuhových nádob, popelnic i kamenných nástrojů ukazují na velmi stará osídlení. Obec samotná leží na jihovýchod od Telče v malé úžlabině mírné kopcovatiny v nadmořské výšce 534 m n.m. Celková výměry katastru je 547 ha.

Nejdéle na usedlostech jsou rodiny: Bártů, Dohnal, Chutný, Herynek a Novotný.

V obci byli tito řemeslníci - kolář, tkadlec, kovář, a živnosti - obchod a cihelna.

Majetkem obce je kaple z r. 1728 zasvěcená sv. Cyrilu a Metodu, opravovaná v letech 1883-1907. Při poslední opravě bylo zjištěno na Katastrálním úřadě v Telči, že kaple není majetkem obce, ale Novoříšského kláštera - Kanonie Novoříšské. Dále byla v obci škola, starodávná kovárna a nemocnice. Farou a školou patřila obec do Nové Říše. V roce 1788 se Vilimečtí hlásili při školní prohlídce, předsevzaté krajským komisařem jihlavským, o školu samotnou. Ale až v r. 1808 při generální vizitaci biskup Schrattenbach povolil, aby v obci učitelský pomocník Novoříšský excurrendo vyučoval. Po neschopném Fr. Pokorném přijal r. 1809 místo Idnát Karpíšek, který zde působil do své smrti (1836) a učil v chaloupce č. 44, obcí zakoupené r. 1820. Málokde se přihodilo, aby se obec zříkala školy již zřízené. A stalo se tak, obec po r. 1836 posílala mládež opět do Nové Říše a od r. 1870-1872 do nejbližšího Červeného Hrádku. Roku 1878 bylo usneseno opět zřídit školu na paměť 40-tého jubilea panování J. V. císaře. Byla zbudována nákladem 6700 zl. r. 1891. Prvým učitelem byl v letech 1892-1896 Josef Hlavsa, po něm Alois Novotný do r. 1904, Jindřich Vorlíček do r. 1910, pak Eduard Pánek. Od r. 1905 bylo zavedeno vyučování ženským ručním pracem.

K osídlení obce:

r. 1869 - 221 obyvatel

r. 1880 - 220 ob.

r. 1890 - 217 ob.

r. 1900 - 213 ob.

r. 1910 - 217 ob.

r. 1921 - 234 ob.

r. 1930 - 211 ob.

r. 1950 - 138 ob.

r. 1961 - 143 ob.

r. 1970 - 128 ob.

r. 1980 - 115 ob.

r. 1991 - 104 ob.

dnes - 105 obyvatel

Vznik a historie hasičského sboru v Dolní Vilímči

Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen v roce 1941. Jednalo se o ustavující schůzi dne 15. června 1941. Podnět k jeho založení dal poměrně velký požár v usedlosti č. p. 19, kdy shořely střechy nad stájemi a bylo velké nebezpečí, že se oheň rozšíří i na obytnou budovu. Založení částečně napomáhaly i obavy před dalším rozšíření války. K uvedenému datu založení čítal sbor 18 členů.

Podíl na založení sboru měl Fr. Polívka, tehdejší obvodový velitel z Telče a okrskový velitel Ludvík Burian z Krásonic. V průběhu trvání sboru se zpočátku měnili hlavní funkcionáři. Později se vedení sboru natolik ustálilo, že ke změnám docházelo jen v opravdu nutných případech. V průběhu trvání sboru se vystřídali následující velitelé:

1.	15. 6. 1941 - 15. 10. 1944	Vychytil Fr. č. 2
2.	15. 10. 1944 - 15. 1. 1948	Švejda Jos. č. 45
3.	15. 1. 1948 - 13. 1. 1949	Tichý Ludvík č. 14
4.	13. 1. 1949 - 6. 3. 1953	Burian Jan č. 12
5.	6. 3. 1953 - 1985	Fuňák Lad. č. 49
6.	1985 - 1986	Háva Václav č. 5
7.	1986 - dodnes	Daňhel Miloš č. 3

První skladiště pro hasičskou stříkačku a ostatní techniku byla budova postavená svépomocí občanů zdarma, kteří darovali i potřebný materiál. Byla umístěna pod Pavlíčkovou zahradou. Později byla přemístěna ke školní zahradě. Počatek úvah o stavbě zděné budovy pro potřeby hasičského sboru je kladen do roku 1948. Přípravy byly velmi pomalé, až v roce 1957 bylo dáno sboru ultimatum, že příděl cihel, který sbor obdržel, bude muset vrátit. Na členské schůzi dne 5. listopadu 1957 bylo rozhodnuto, že v příštím roce bude stavba zahájena. Na tomto zasedání se 14 členů sboru zavázalo, že každý odpracuje 60 brigádnických hodin. Přes různé problémy se podařilo zásluhou tehdejšího předsedy MNV stavbu v roce 1959 dokončit. Kromě garáže pro techniku je zde i kancelář, která sloužila pro schůzovou činnost MNV a nyní slouží jako místnost místní lidové knihovny.

Budova zbrojnice byla opravena v roce 1986 a pak v roce 1999.

První hasičská stříkačka byla zakoupena od firmy Vystrčil Telč. Tato stříkačka byla v osmdesátých létech vyměněna za stříkačku typu PPS 12. Po odsunu Němců získal sbor staré vojenské auto.

Prvořadým úkolem hasičů bylo a je být připraven podle potřeby pracovat při ochraně zdraví, života a majetku občanů. V posledních letech se ukazuje, že nemusí jít pouze o požáry, ale také další mimořádné situace. Toto poslání se za uplynulých 60 let pokoušelo naplnit několik generací místních hasičů a to i přesto, že sbor hasičů je spolkem dobrovolným a odvedenou práci vykonávají jeho členové naprosto nezištně bez nároku na odměnu.

Dobrovolné hasič v naší obci nelze ale spojovat pouze s touto činností. Jsou též nositeli kultury v obci. Ať již byli organizátory masopustů, tanečních zábav, ale rovněž se aktivně zapojují do komunální politiky obce.

Pan Václav Háva se zúčastnil výstavby metodického centra v Přibyslavi, kde odpracoval 16 hodin a je zde uvedeno jeho jméno za obec Dolní Vilímeč.